Ani přes zimu se nemusíte zříkat oblíbených bylinek. Je ale dobré vědět, co všechno byste měli udělat proto, aby se jim u vás dařilo. Tedy pokud se rozhodnete, že si je budete pěstovat a pečovat o ně i přes zimní měsíce. Poradíme vám, jak na to!
Pravda, rozhodovat se, jestli budete doma pěstovat rostlinky i přes zimní měsíce, bychom se měli už dříve. Tedy ještě předtím, než přijdou vůbec první mrazíky. Jenže co když jsme si až teď usmysleli, že je zkrátka pěstovat chceme. Chceme to mít doma zelené a využívat léčivou sílu našich oblíbených bylinek?

Sluníčko v zimě?
To, co většina rostlinek nutně potřebuje v létě, je důležité i přes zimní měsíce – tedy sluneční svit. To se dá sice celkem špatně zařídit, přesto bude stačit, pokud rostlinky umístíte na nejsvětlejší a zároveň teplé místo v bytě. Ideální je okenní parapet na jižní straně bytu. A není-li venku už několik dní po sobě ani trošku sluníčka, pak je třeba bylince dopřát alespoň dostatek světla umělého. A takdy dávejte pozor na to, že okna je třeba mít pořádně utěsněná. Byť jen minimální profukování může rostlince udělit konečný ortel. Zároveň by neměla mít rostlinka z jedné strany těsné okno a z druhé strany přiléhající závěs. Stejně jako v letních měsících, tak i teď potřebuje kolem sebe dostatečnou cirkulaci vzduchu. Zároveň se vyhněte tomu, aby se bylinka vyskytovala v blízkosti radiátorů a topení. Vhodné je i v její blízkosti zvlhčovat vzduch. Ten přesušený z umělého tepla jí neprospěje už vůbec.

Zalévání a hnojení
Minimální sluneční svit a nižší teplota – těmto faktorům je třeba přizpůsobit zálivku bylinek. Ty totiž nesnášení – zvlášť v těchto podmínkách – kořeny trvale v mokru. Důležitá je proto dobrá drenáž – na dno květináče dejte kamínky a písek. Odlehčená půda vám usnadní péči o rostlinku. Voda by ale trvale neměla stát ani v podmiskách. Zálivka by proto měla být pouze mírná, zato ale pravidelná. V žádném případě pak rostlinky v zimních měsících nepřihnojujte! Bylinky hnojení nepotřebují téměř nikdy a v zimních měsících jej už vůbec nevyžadují.

Které bylinky jsou na zimu nejvhodnější?

Bazalka pravá (Ocimum basilicum) - zevně je výborná při zánětech středního ucha a pro své protizánětlivé a antibiotické účinky se užívá jako kloktadlo při zánětu mandlí a dásní. V kuchyni má své nezastupitelné místo, je to jedno z nejdráždivějších koření, které se používá hlavně v kuchyni v Jižní Evropě. Čerstvá bazalka se přidává do omáček, do polévek, do bylinkového másla a hlavně do zeleninových salátů.
Co jste možná nevěděli: čerstvě vymačkaná šťáva z bazalky je skvělá při zánětech uší.

Pažitka (Allium schoenoprasum) - Pažitka má vysokou biologickou hodnotu, obsahuje éterické oleje, vitamíny C, B a karoten, dále vápník, draslík, fosfor a železo. Právě kvůli vysokému obsahu cenných látek je nejlepší používat ji čerstvou. Tato pikantní bylinka okoření saláty, tvarohy, chléb s máslem a vaječné pokrmy, jako jsou omelety a míchaná vejce. Omáčkám, polévkám a pokrmům z rybpropůjčuje kořenný tón. Pažitka navíc podporuje trávení a reguluje krevní tlak.
Co jste možná nevěděli: není vhodná k sušení, ale dá se dobře zamrazit.

Koriandr (Coriandrum sativum) - svou chutí připomíná směs šalvěje a pomerančové kůry. Dobře vyzrálé plody jsou aromatické a mají nasládlou chuť. Přidávají se k zelí a luštěninám. Lístky koriandru se pak nejvíce používají v thajské, indické ale hlavně v mexické kuchyni. Čaj z koriandru pak pomáhá při bolestech břicha, pocitu plnosti či nadýmání. Obklady z koriandru pomáhají při revmatických potížích kloubů.
Co jste možná nevěděli: Koriandr tvoří jednu ze základních součástí indického karí.

Kopr (Anethum graveolens) -  z rostliny se dá použít všechno kromě kořenu - semena kopru, čerstvá i sušená koprová nať. Vůně kopru je sladká a aromatická. Semena obsahují silice, vápník, fosfor a jiné minerální látky. Sbírají se až tehdy, kdy vrcholy semen zhnědnou. Celá rostlina se pak pověsí semeny dolů nad kus látky a semena vypadají. Hodí se téměř ke všem rybím jídlům. Semena kopru obsahují vitamín C, A, dále silice, vápník, fosfor a mnoho dalších minerálních látek. Koupel s koprovými semeny posiluje nehty.
Co jste možná nevěděli: Koprový čaj působí tišivě při zažívacích obtížích a nadýmání. U kojících matek pak podporuje tvorbu mateřského mléka.

Meduňka (Melissa officinalis) - meduňka uvolňuje pocity strachu a mírné úzkosti, působí na stavy nervové vyčerpanosti, nespavosti, a lehké depresivní nálady, ale také na žaludeční a střevní neurózy, má protikřečové působení a zabraňuje nadýmání, příznivě ovlivňuje bušení srdce a srdeční arytmie. Čerstvé lístky se hodí k ochucení zeleninových salátů, bylinkových omáček či másla. Z rozemletých lístků s majonézou je možné připravit meduňkový dressing, který se výborně hodí k masitým jídlům. Vařením, sušením či dlouhodobým skladováním ztrácí své aroma.
Co jste možná nevěděli: Meduňka vyžaduje teplou, chráněnou polohu a lehčí půdu s dostatečným množstvím vápníku. Voní nádherně po citronech.

Oregano (Organum vulgare hirtum) - pomáhá proti kašli, má protizánětlivé účinky a podporuje vylučování žluči. Také podporuje chuť k jídlu a může se využít i při zánětech dásní nebo průjmu. Jako koření se používají sušené drhnuté listy, nejčastěji do polévek a omáček (obecně se hodí všude tam, kam se dává majoránka), může s ní experimentovat např. v mletém mase, nepostradatelná je pro ochucení italské pizzy a špaget.
Co jste možná nevěděli: Oregáno je vhodné i pro vnější použití – např. k obkladům a koupelím u dětí, ke kloktání při onemocnění dutiny ústní a horních cest dýchacích, při zánětlivém zduření mízních uzlin popř. při zánětech dásní.

Rozmarýna (Rosmarinus officinalis) - stimuluje krevní oběh a lehce zvyšuje krevní tlak, zároveň ale uklidňuje, odhání deprese, pocity úzkosti a uvolňuje vnitřní napětí. Takto pomáhá od různých bolestí nervového původu, jako jsou například některé typy migrény. Je vhodnou bylinou při nespavosti, najdeme ji v bylinných směsích pro uklidnění a posílení nervů. Rozmarýn se hodí do celé řady jídel, tradičně na maso a ryby, ale také do salátů, polévek, dresingů a omáček. Jeho aroma je nezaměnitelné při výrobě bylinných octů a olejů.
Co jste možná nevěděli: Éterické vonné látky, obsažené v rozmarýnu, se v aromaterapii užívají už nejspíš několik tisíc let. Tradičně se rozmarýn přidával do kadidel a vykuřovadel, jak pro rituální, tak pro léčebné účely.

Tymián (Thymus vulgaris) – lze jej téměř libovolně kombinovat s ostatním kořením, bývá součástí směsí bylinek, ale v jídle skvěle chutná i samostatně. Hodí se do omáček, polévek, zeleninových salátů. Ochucujeme jím kysané zelí, rýžové pokrmy, těstoviny, domácí nádivky a uzeniny. Nesmíme na něj zapomenout při přípravě ryb, zvěřiny, drůbeže. Co se pak týče zdravotních účinků - působí proti průjmu, nadýmání a při zánětech zažívacího traktu. Mírní i kašel, obecně působí protizánětlivě. Tymián je jedna z nejsilněji působících rostlinných antiseptických drog, účinná proti bakteriím, plísním, střevním prvokům a parazitům.
Co jste možná nevěděli: Pro včelaře je to výborná medonosná rostlina.