V Americe je tento listopad vyhlášen měsícem šíření povědomí o cukrovce. Jelikož je tato nemoc i u nás rozšířeným problémem, rozhodli jsme se o ní šířit povědomí i na našem webu. Zde proto přikládáme článek, který jsme otiskli minulý rok v listopadovém čísle našeho časopisu BYLINKY REVUE, a v němž se dočtete vše, co o této nemoci potřebujete vědět - a možná i něco navíc. Autorem článku je jako u většiny našich tištěných článků Jarka Kovaříková - výživová poradkyně a bylinkářka z Prahy.
Cukrovka - jedna z nejrozšířenějších civilizačních chorob
Diabetes mellitus neboli úplavice cukrová, zkráceně cukrovka, je jednou z nejvážnějších a nejzáludnějších nemocí, ale také jednou z nejrozšířenějších – v České republice se v současné době eviduje přibližně 900 000 diabetiků. Vlastně se jedná o celou skupinu chronických chorob, které se projevují tím, že organismus má problémy s metabolismem sacharidů.
DVĚ NEMOCI, JEDNY PROJEVY
Známe dva druhy cukrovky – diabetes I. typu a diabetes II. typu. Na první pohled se zdá, že jsou hodně podobné, protože mají stejné příznaky, ale každý druh má odlišnou příčinu. Diabetes I. typu je považována za autoimunitní onemocnění, protože při něm tělo ničí vlastní buňky ve slinivce břišní – tím je ohroženo vstřebávání cukru, protože právě tyto buňky produkují hormon inzulín, důležitý pro využití glukózy (cukru) v těle.
Diabetes II. typu naproti tomu vzniká, když tělo svůj vlastní inzulín neposlouchá. Toto onemocnění se často (ale ne vždy) objeví jako důsledek nevhodného životního stylu, přejídání a konzumace nezdravých potravin.
CUKROVKOU TRPĚLI UŽ VE STARÉM EGYPTĚ
Zdá se, že cukrovka je nemoc stará jako lidstvo samo – zmiňuje se o ní už proslulý Ebersův rukopis, který pochází z roku 1552 před naším letopočtem a byl nalezen v Egyptě. Diabetes je popisována jako nemoc, při které člověk stále pije, ale přitom i stále nadměrně močí, a nakonec umírá.
Slovo diabetes vyjadřuje skutečnost, že z těla ubývají tekutiny – pokud se cukrovka neléčí, pacient zemře na těžkou dehydrataci. Slovo mellitus znamená sladký a upozorňuje na skutečnost, že moč pacienta je sladká – z těla se touto cestou totiž vylučuje glukóza. Právě to, společně s obsahem cukru v krvi, je indikátorem tohoto onemocnění.
HLAVNÍM PROJEVEM BYLA SLADKÁ MOČ
Dnes k rozborům slouží elektronické přístroje, ale v minulosti lékaři zkoumali moč pacientů, aby zjistili, zda obsahuje cukr. Využívali k tomu například mravenců nebo jiného hmyzu, který má rád cukr, a zkoumali, zda má o moč pacienta zájem; někteří lékaři moč nemocných dokonce osobně ochutnávali.
Nicméně i přes tyto praktiky, které dnes vyvolávají spíše údiv, už třeba římský lékař Galén velice dobře věděl, jak si s cukrovkou II. typu poradit. Doporučoval totiž jako léčbu hodně pohybu a málo jídla. To je prakticky totéž, co se jako prevence doporučuje dnes, kdy je cukrovka II. typu považována za jednu ze závažných civilizačních chorob, které si mnohdy způsobujeme sami.
OBJEV INZULINU ZNAMENAL PŘEVRAT V LÉČBĚ CUKROVKY
V průběhu staletí se cukrovkou zabývalo mnoho lékařů i odborníků z dalších oborů. Povšimli si souvislosti zdravotních potíží a cukru v moči, lépe pochopili úlohu slinivky břišní při metabolismu glukózy. Skutečným průlomem pak byl objev inzulínu, který učinili kanadští vědci Frederick Banting a Charles Herbert Best.
Začali pokusy na nemocném psu, kterému vpravili do těla inzulín z pankreatu jiného psa, a později se ujali dítěte nemocného cukrovkou, při jehož léčbě tyto zkušenosti s pozitivním výsledkem aplikovali. Za svoje záslužné objevy v roce 1923 dostali Nobelovu cenu.
CUKROVKA I. TYPU
Jak vlastně vzniká? Onemocnění je důsledkem toho, že buňky vytvářející inzulín jsou obětí autoimunitního systému. Protože jsou nevratně zničeny, znamená to, že tělo si vůbec žádný inzulín nevytvoří a člověk je po celý život odkázán na jeho dodávání zvenčí.
Není přesně známo, jak se taková autoimunitní reakce může nastartovat. Má se za to, že to může být důsledkem jiného onemocnění, například i mírné virózy nebo nějakého podráždění organismu. Taková situace může vyvolat i jiná autoimunitní onemocnění, proto je diabetes I. typu často provázena i dalšími autoimunitními nemocemi, jako například onemocnění štítné žlázy.
Diabetes I. typu u pacienta lékaři nejčastěji objeví už v dětství, ale mohou onemocnět jak staří lidé, tak i zcela malé děti. V případě této choroby je nezbytná striktní dieta, léčba léky a pravidelné dodávání inzulínu.
CUKROVKA II. TYPU
Toto onemocnění má jiný důvod. Je způsobeno tím, že slinivka produkuje dostatek inzulínu, ale tělo je vůči němu rezistentní a inzulín tak vůbec neplní svoji úlohu – výsledek je stejný, jako by tu inzulín vůbec nebyl. Časem se může objevit riziko vzniku cukrovky I. typu, protože buňky slinivky produkují stále více a více inzulínu, až se vyčerpají a posléze odumřou. Tělo pak o zdroj inzulínu přijde docela.
Tato cukrovka se léčí pomocí léků, které se podávají ústy a zvyšují citlivost na inzulín. Ten potom opět může začít plnit v těle svoji důležitou funkci. I zde je velice důležitá dieta, která obsahuje nízké množství kalorií, které jsou dobře kontrolované.
TĚHOTENSKÁ CUKROVKA
Cukrovka se může rozběhnout i v průběhu těhotenství a podle výzkumů jí trpí více než 15 % těhotných žen. Objevuje se u těch žen, které mají dědičnou dispozici a cukrovku způsobí jako spouštěcí faktor hormonální změny, kterých je v těhotenství víc než dost. Riziko zvyšuje také nadváha, dědičnost, vyšší věk a nedostatečný pohyb.
Tento typ cukrovky obvykle vymizí po porodu, ale pokud se v těhotenství neléčí, může znamenat riziko jak pro matiku, tak i pro dítě. Proto je potřeba hodnoty cukru v krvi v průběhu těhotenství pečlivě sledovat.
CO SE DĚJE V TĚLE PŘI CUKROVCE?
V počátečním stadiu o ní člověk ani neví, protože ho nic nebolí. Skrytě však probíhají devastační procesy, které postupně likvidují buňky schopné produkovat inzulín. Protože právě inzulín pomáhá vstoupit glukóze do buněk a dodat jim tak energii, při jeho nedostatku buňky strádají a snaží se energii získat z jiných zdrojů, především z tuků.
Rozkladem tuků vzniká sice potřebná energie, ale také se uvolňují zplodiny, především aceton, což vede až k otravě těla; zároveň organismus ztrácí velké množství vody. Protože je glukózy v moči nadměrné množství, ledviny ji nedovedou v těle zadržet a výsledkem je sladká moč. Mimo to, čím více je cukru, tím více vody z organismu odchází a vzniká začarovaný kruh.
Cesta z něj je jediná – dodat tělu inzulín uměle, zvenčí, protože tělo jej nedovede vyrobit. Když se začne dodávat, buňky se vzpamatují a začnou jej opět také vyrábět – a tím se ztracená rovnováha zase obnoví.
JAK SE CUKROVKA PROJEVUJE
Je tedy třeba se mít na pozoru, pokud se objeví tyto příznaky: větší žízeň a časté močení, únava, ztráta hmotnosti, ztráta vědomí a při analýze vyšší množství cukru v krvi a aceton v organismu. Pokud se cukrovka potvrdí, na řadě je léčba, která je založena především na dietním režimu, na pohybové aktivitě a na dodávkách inzulínu, a to takovým způsobem, který napodobuje přirozený režim. Tady už se v dnešní době neaplikují klasické injekce, ale nejlépe funguje inzulínová pumpa nebo inzulínové pero. Inzulín si aplikuje diabetik sám podle své momentální situace.
DIETA, POHYB, INZULIN
Při dietě je třeba dohlédnout především na to, aby strava byla pravidelná a vyvážená a její složení bylo přibližně 55 % sacharidů, 30 % tuků a 15 % bílkovin. Cílem není zhubnout, ale udržet glykemii v normě. Důležitým doplňkem léčby je pohybová aktivita, protože se při ní štěpí glukóza a snižuje se tak glykemie, tedy obsah cukru.
KOMPLIKACE MOHOU BÝT FATÁLNÍ
Pokud není cukrovka léčená, mohou se dostavit vážné zdravotní komplikace, které mají dopad na celkové zdraví. Může se objevit například vegetativní neuropathie, která postihuje nervy a projevuje se třeba poruchami srdečního rytmu, aterosklerózou, poruchami nervů, urologickými potížemi, sexuální disfunkcí, průjmy či zácpou.
Typickým projevem i tzv. diabetická noha, při které dochází k poškození tkání na nohou diabetika. To může vést až k amputaci prstů nebo i celé dolní končetiny. Kromě toho může mít cukrovka vliv i na další orgány a výsledkem může být celkové selhání tělesných funkcí.
PREVENCE JE DŮLEŽITÁ, LÉČBU MOHOU PODPOŘIT I BYLINKY
Proto je zřejmé, že cukrovka může být velice záludná a skutečně nám stojí za to se jí vyhnout. Důležitá je prevence, která je hodně podobná i vlastní léčbě a neodmyslitelně k ní patří dostatek pohybu a zdravá strava. Pokud se u nás příznaky objeví, rozhodně je vhodné na nic nečekat a hned se vydat k lékaři. Jako podpůrná léčba zde mohou pomoci i některé druhy léčivých bylinek.
Zajímá vás, které bylinky podporují léčbu cukrovky? Dozvíte se to příští středu v novém článku na tomto blogu. Zatím se mějte krásně a žijte v rovnováze.