3 rady pro dnešní dobu, jak se nebát a nepropadat špatné náladě

Každá doba s sebou nese výzvy a je na nás, jak se s nimi popereme. Některé z nich můžeme ovlivnit více, jiné méně, někdy je to virová epidemie, jindy třeba totalita. V osobní rovině problémy doma, v práci nebo se zdravím. Jak se mohu nejlépe vyrovnávat s každodenními výzvami?

strach

Úryvek z textu Jarky Kovaříkové, Bylinky revue

Současná doba je pro nás zvláštní a neobvyklá. Byli jsme zvyklí na svoje pohodlí a na svoje stereotypy a rituály. Všude jsme mohli, nikoho jsme se nemuseli ptát. Život byl jasný a nalinkovaný. Ráno do školy nebo do práce, všude plno lidí. Oběd v jídelně nebo v restauraci. Odpoledne nakoupit – cokoliv, co nás napadlo. Jídlo, oblečení, ba i droždí! Na trénink, do fitka, večer s partou na pivo nebo na víno. O víkendu na výlet, do kina, do divadla. Setkání s přáteli, s rodinou, návštěva u babičky. Dovolená v cizině. Cokoliv, co nás napadlo. Měli jsme svoje jistoty, svoje vlastní pravidla.

V posledních týdnech je situace jiná. Naše vlastní pravidla přestala fungovat a pravidla našeho života nám určuje někdo jiný. Co jsme byli zvyklí dělat a považovali za samozřejmost, v mnoha případech teď nejde. Do našeho života vstoupila nejistota a strach. Strach, co bude zítra, za týden za měsíc. Strach o zdraví, o naše blízké, o práci.

Všechno ještě umocňuje gejzír špatných zpráv, které se na nás ze všech stran řítí. Televize, internet, telefony přátel a známých. Kolik je kde nemocných, kolik mrtvých, kdo už to chytil, kdo je v karanténě, kdo by to chytit mohl, kdo to možná chytil a kdo je ohrožená skupina. Do toho chození v roušce, která, přiznejme si to, poněkud dusí, v brýlích, které se mlží, v gumových rukavicích, které se na všechno lepí. A všudypřítomná dezinfekce – doma, v obchodech, v práci. Pokud do práce chodíte. No, z toho by se opravdu jeden zbláznil, nemyslíte?

Někdo současnou situaci snáší líp a někdo hůř. Kdo nebyl ani dříve zvyklý žít příliš společensky a večery trávil spíše doma s knihou, nemusí se cítit moc omezován. Kdo ale byl zvyklý cestovat, stýkat se často s přáteli a chodit do společnosti, určitě mu to chybí a je tím frustrován. Když se k tomu přičte strach z nemoci a nejistota z budoucnosti, není se co divit, když člověk občas vybouchne a chová se tak, jak by se za normálních okolností nikdy nechoval. A pak, když vychladne, se sám diví, proč se k takové situaci došlo.

Strach je totiž bestie. Ale je to bestie, se kterou můžeme pracovat a kterou můžeme i zkrotit. Může to dokázat každý, když se bude trochu snažit. Podívejme se na to trochu prakticky. Proč se to vlastně děje? Proč se chováme, jak se chováme, proč jsme protivní a nervózní, proč to od nás často schytají ti, které máme rádi, nebo naopak ti, které vůbec neznáme?

Když nás ovládá strach, často nás popadne panika. Můžou nastat i nepříjemné tělesné projevy. Zrychlí se tep, zatmí se nám před očima, špatně se nám dýchá. Ta část mozku, která je odpovědná za myšlení, je vyřazená z činnosti, a my se začneme chovat iracionálně. Ovládnou nás emoce a my jsme na okamžik někým jiným. Seřveme nejbližšího člověka za to, že nezavřel lednici nebo nechal zvednuté prkýnko na záchodě. Nebo troubíme jako diví na řidiče před námi proto, že se dost rychle nerozjel na zelenou. Jsme to my?

Ne, nejsme to my. Je to někdo, kdo se nechal chytit do sítě strachu. Strachu, který je do jisté míry iracionální, neuchopitelný, nereálný. Drží nás v zubech a mává s námi ve vzduchu, a chce nám vzít pevnou půdu pod nohama. Dobrá zpráva je, že se nemusíme nechat držet v zubech od nikoho a od ničeho!

Jak to udělat? Umíme to všichni, pokud budeme chtít. Zkuste to taky.

  1. Zastavte se, vypněte televizi, nedívejte se na mobil, nevšímejte si internetu. Sedněte si – nejlépe v přírodě, ale klidně i doma, v klidu, v tichu. Uvědomte si, kde jste a co jste. Vnímejte sebe, svoje tělo, rozhlédněte se kolem sebe. Dýchejte zhluboka, pravidelně, zaměřte se na sebe. Zklidněte se a myslete na to, co je v tomto okamžiku. Tady a teď. Zpívající pták, šumící listí, nebo třeba drnčící lednice, když jste doma, proč ne. Jste tu vy, tady a teď.
  2. Podívejte se do svého nitra. Je tam něco, co vás zneklidňuje? Cítili jste se dneska naštvaní, mrzutí, frustrovaní? Proč se to stalo? Zamyslete se nad tím, co vás rozhodilo. A dýchejte u toho, pořád, pravidelně, zhluboka. Pohádali jste se se ženou nebo s manželem? Naštvali vás v práci? Slyšeli jste nějaké špatné zprávy? Když se zamyslíte svojí zklidněnou myslí a budete o tom chvíli přemýšlet, uvědomíte si, že cokoliv z toho, co vás rozhodilo a přineslo vám negativní emoce, byla pravděpodobně úplná malichernost. Věc, která nestojí za konflikt s někým, koho máte rádi. Zpráva, o které vůbec není jisté, že je pravdivá. A strach z něčeho, co vůbec nemusí přijít, a taky pravděpodobně nepřijde…
  3. Hoďte to za hlavu. Vzpomeňte si na příjemné věci. Vaše žena nebo manžel jsou ve skutečnosti milí lidé, které máte rádi. Máte spoustu krásných společných zážitků a není důvod pro to, abyste se s nimi hádali kvůli zvednutému prkénku na záchodě nebo vybryndanému čaji. Jsou to vaši nejbližší, jsou tu pro vás a vy jste tu pro ně, jste pro sebe vzájemná opora. Ani v autě se nemusíte rozčilovat. Ten, co vás naštval, prostě jen asi myslel na něco jiného. Nebo měl taky svoje starosti, jako každý dneska. Představujte si, jak si zítra cestou do práce otevřete okýnko, budete vnímat příjemný jarní vítr, pustíte si rádio a budete si broukat oblíbenou melodii. A takhle projděte všechny negativní myšlenky a zážitky, na které si vzpomenete, a každý uchopte z druhé strany, než je ta temná. Na každé najděte to pozitivní, to jasné a povzbudivé. Jde to, jen to zkuste…

Postavte se svému strachu a nepohodě. Každý problém pomine, a všichni jsme tak silní, že dovedeme svůj boj vyhrát. My si s tím poradíme – třeba hůř, třeba líp, ale poradíme. A spousta problémů, kterých se bojíme, vůbec nepřijde. Nejsou totiž v životě kolem nás, v realitě, ale jen v naší hlavě, pomatené protichůdnými informacemi zvenčí a ztrátou navyklých jistot zevnitř.

Myslete na to, že nejsme v životě ani na světě sami. Běžte za těmi, které máte rádi. Dejte jim kytku, bonbón, který mají rádi, pusu nebo jim udělejte ukazováčkem srdíčko na čele. Obejměte je a řekněte jim, že je máte rádi, že je nádhera, že jsou tu s vámi. Pokud s vámi zrovna nejsou, tak jim to zavolejte nebo napište, aby o tom věděli. Buďte na ně milí. A uvidíte, že se začnou dít zázraky, protože láska je nakažlivá – rozhodně mnohem víc, než nějaký virus. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Když se budete na svoje lidi usmívat, budou se usmívat i oni na vás. Ono je totiž hrozně těžké nadávat někomu, kdo je na vás milý a říká vám, že vás má rád…

Energie, kterou do toho vložíte, kterou vydáte, se neztratí, tisíckrát se vám vrátí, uvidíte. Dá vám sílu přežít nejistotu, převálcuje váš strach. Vždyť jde o to, abychom si uvědomili svoji hodnotu a nenechali se zneklidňovat tím, co přichází zvenčí a často vůbec není racionální. Náš strach se naší síly bojí, a čím víc si budeme vědomi naší síly a pozitivní energie, kterou dovedeme vytvořit, čerpat a rozdávat, tím bude strach menší a menší. Určitě se ho nemusíme bát ani teď, protože sílu vyhrát máme. Jen si to občas neuvědomujeme. Strach je totiž srab – vytahuje se na slabší, ale když mu pohrozíme, uteče.

A tak běžte a malujte ukazováčkem srdíčka na všechna čela, která máte doma. Usmívejte se, poslouchejte hudbu, vystavujte tváře jarnímu větru, voňte ke kytkám nebo k dobrému vínu, co je vám bližší. A myslete na to, že zase bude líp. A ono bude.

 

AKTUÁLNÍ DÁREK MAGAZÍNU BYLINKY REVUE
lekarna eshopA

button-VICE-INFO

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení