Již brzy vypukne bylinkářská sezona a bude možno si postupně doplňovat své zásoby. Již můžete začít sběrem medvědího česneku, který však nedoporučujeme sušit, ale spíše mrazit či nakládat do oleje, aby neztratil nic ze svého bohatého česnekového aroma. Své žluté hlavičky na nás vystrkuje podběl, který se bude hodit při kašli a nachlazení, květy sedmikrásky a violky, mladé křehké listy pampelišky a mladé kopřivy. Čím svou sezonu zahajujete Vy?
Mnoho bylinek je možné konzumovat v čerstvém stavu a je pravda, že takové mají i nejvíce účinných látek, které se samozřejmě úpravami a skladováním vytrácejí. Někdy ale prostě musíme přistoupit k vytváření zásob, a je tedy nutné bylinky správně usušit a uchovat na pozdější dobu. Jak to udělat co nejlépe?
PŘÍKLADY BYLINEK, KTERÉ MŮŽETE UŽÍVAT ČERSTVÉ:
-
medvědí česnek
-
pampeliška
-
šťovík
-
meduňka
-
jitrocel
-
rozmarýn
-
řebříček
Pampeliška je jedna z bylinek, které můžete prostě kdykoliv sníst. Lístky se hodí do salátu, stvoly se doporučuje chroupat. Jedlý je i kořen, ale lépe chutná oslazený. Zobat můžete i květy a poupata, mají pikantní nahořklou chuť.
POTŘEBUJETE SI UDĚLAT ZÁSOBY? SUŠTE!
Je ale potřeba, abyste to dělali správně, protože špatný postup znehodnotí celé dílo. Stejně tak je potřeba bylinky vhodně skladovat, protože i správná bylinka, kterou správně nasbíráte a usušíte, se může špatným skladováním zcela zničit.
PŘÍPRAVA NA SUŠENÍ
Nasbírejte si jen ty bylinky, které opravdu znáte, a jen v množství, které spotřebujete. Dobře je prohlédněte a očistěte – odstraňte to, co tam nepatří. To mohou být kousky jiných bylinek nebo travin, případně i zástupci hmyzu (dospělí jedinci či larvy), kteří se nám do bylinek dostali jako černí pasažéři. Je proto potřeba všechny nasbírané rostliny prohlédnout i zespodu, hmyz se mnohdy uchytí právě na rubové části listů.
Hmyz vyklepeme, nesnažíme se jej vypláchnout. Byliny se před sušením nenamáčejí, mohly by špatně proschnout a následně plesnivět či dokonce hnít.
VLASTNÍ PROCES SUŠENÍ
Bylinky můžete sušit buď s využitím přirozeného tepla, nebo teplem umělým. Nikdy by se neměly sušit na přímém slunci – jedinou výjimkou, která potvrzuje pravidlo, je sušení květů divizny velkokvěté. Vybereme suché, spíše temnější místo – ideální může být půda, ale taková, kde se nepráší. Vyhněme se místnostem s vysokou vzdušnou vlhkostí, jako jsou prádelny, koupelny nebo kuchyně.
Sušíme rozložené v tenké vrstvě na balicím nebo pečicím papíru, nikdy nesušíme na novinách – tiskařská čerň je totiž rakovinotvorná. Papír je vhodné rozložit na dno lísky nebo bedničky, aby se nám bylinky nerozsypaly mimo podložku. Různé druhy bylinek sušte odděleně, aby navzájem nenačichly. Je možné sušit také v síti, někdo má dobré zkušenosti se sušením celých svazečků, které se zavěsí například na trám nebo na věšáky. Zase ale musí sušení probíhat v suché, dobře větrané místnosti. Bylinky pravidelně obracíme, aby se sušily rovnoměrně. Nesušíme déle, než je potřeba, protože bychom přišli o charakteristickou vůni. Správně usušená bylinka by se měla rozlomit, ne drolit.
MÁTE USUŠENO? DOBŘE SI BYLINKY ULOŽTE!
Naše babičky skladovaly bylinky v plátěných sáčcích, ale tento způsob se už dnes nepoužívá. Bylinky by takto brzy přišly o svoji vůni a také by mohly snadno navlhnout a začít plesnivět, mohli by se do nich pustit i někteří škůdci. Je mnoho praktičtějších možností – můžeme využít dobře těsnící plechové krabičky, plastové krabice na potraviny nebo skleněné nádoby (ideálně z tmavého skla, ale i průhledné bude v pořádku). Hlavně jde o to, aby nádoba dobře těsnila. Sušené byliny by se neměly skladovat déle než rok, v příští sezóně zbytky vyhoďte a nasušte si bylinky čerstvé. Dlouho skladované bylinky ztrácejí svoje čarovné schopnosti. A pokud vám jich zbyde víc, můžete je využít třeba na přípravu bylinné lázně, voňavého mýdla nebo bylinného papíru a vytvořit tak krásné originální dárky.
POPISKY OCENÍTE POZDĚJI
I když se to při ukládání může jevit jako zbytečnost, rozhodně si jednotlivé krabice či lahve popište. Popisek by měl obsahovat název byliny a rok, případně i měsíc, kdy jste ji uložili, někteří bylinkáři si poznamenávají i místo sběru. Když bylinky ukládáte, budete si jisti, že i po delší době poznáte krabičku i bylinku, kterou obsahuje. Ale lidská paměť je ošemetná, za pár týdnů už nebudete vědět, kde je co, a navíc i některé sušené bylinky si navzájem mohou být dost podobné vůní i vzhledem. Proto popisky raději skutečně pořiďte, věřte, že nebudete litovat.
DALŠÍ MOŽNOSTI, JAK UCHOVAT BYLINKY A JEJICH LÉČIVÉ SCHOPNOSTI
Komu se nechce bylinky sušit, může si je uložit do mrazáku – v mraženém stavu vydrží až půl roku jako čerstvé. Rozhodně si však také krabičky nebo sáčky opatřete popiskami, abyste potom sáhli přesně po té bylince, kterou potřebujete. Velice účinným způsobem, jak uchovat léčivé vlastnosti bylinek, je výroba tinktur. Jsou trvanlivé, protože obsahují alkohol, a nesou v sobě voňavé a léčebné poselství bylinek, ze kterých byly připraveny. Navíc jsou koncentrované, takže nám k léčení stačí odpočítat potřebné množství kapek.
Příroda nabízí tolik možností, jak obohatit svůj jídelníček nebo vybavit lékárničku. Jak říkala Maria Treben, známá rakouská bylinkářka, na každou nemoc existuje bylina. Hippokrates, otec dnešní medicíny, zase vyřkl moudrá slova: „Nechť je jídlo tvým lékem a tvým lékem nechť je jídlo.“. Travte tedy více času v přírodě než v supermarketu a jakmile se objeví první obtíže, neběžte hned do lékárny pro pilulky, ale spolehněte se na moc přírody. Naše babičky dobře věděly, že na nachlazení je nejlepší poctivý vývar, bylinkový čaj s medem a čas strávený odpočinkem v posteli.
